„Zkušenosti z raného dětství, a dokonce i před narozením, významně formují naše schopnosti učení, chování, ale i fyzické a duševní zdraví,“ říká MUDr. Jack P. Shonkoff, ředitel Centra pro vývoj dítěte na Harvardské univerzitě. „Zásadní je interakce s dospělým. Je to jako v tenise: jeden podá, druhý mu míček vrátí.“

Problém je, když dospělý míček nevrací – protože se dítěti nevěnuje. V tom je nezastupitelný princip primárního pečovatele, maminky, tatínka nebo někoho blízkého, který je dítěti trvale nablízku.Takovou péči nemůže sebelepší zdravotní sestra v ústavu nahradit – prostě proto, že nemá na starosti jedno dvě děti, ale celé oddělení, a protože po službě odchází od dítěte pryč.

V tomto videu vědci varují, že pokud v raném dětství dítě zažívá stres, například z odloučení blízké osoby, pak bez ohledu na jeho intelektuální předpoklady budou jeho schopnosti učení oslabeny.

„Stabilní a pečující prostředí podporuje rozvoj zdravých obvodů v mozku,“ vysvětluje harvardský vědec a pedagog MUDr. Shonkoff. „Naopak stres způsobený nejistotou, zneužitím nebo zanedbáním narušuje vytvářená nervová spojení ve stavbě mozku.“