„Série přesvědčivých experimentů prokázala, že když pečující osoba najednou přestane vnímat podněty dítěte, jeho reakce odpovídá stavu nebezpečí a je aktivována stresová reakce,“ říká MUDr. Jack P. Shonkoff, ředitel Centra pro vývoj dítěte na Harvardské univerzitě.

V tomto videu vědci představují čtyři hlavní typy zanedbávání péče o dítě:

• občasný nezájem: když dospělí čas od času nereagují – podle vědců může být do určité míry i přínosný, protože dítě se učí s takovou situací vyrovnat;
• chronický nedostatek stimulace: když dítě nedostává adekvátní množství reakcí od dospělého, které potřebuje k zdravému vývoji – pomoci může například školka, kde dítě zažívá zájem a interakci, poté má dítě šanci dohnat svůj vývoj;
• těžké zanedbání v rodinném prostředí: jde nejen o dlouhou dobu bez pozornosti dospělého, ale bývá spojeno se zanedbáním výživy, hygieny nebo základních potřeb – napravit důsledky takového chování je velmi náročné a vyžaduje terapeutický přístup;
• těžké zanedbání v ústavních zařízeních: děti žijí v situaci odpovídající “skladišti”, přitom nemusí jít o extrémní příklady, jako je sirotčinec, velmi stresující prostředí představuje celá řada druhů ústavní péče.

Vědci se shodují, že ústavní péče představuje zvláště pro nejmenších dětí naprosto zásadní riziko pro jejich další zdravý vývoj.

„V mozku, který je konstantně zaplaven stresovými hormony, tedy nikoli ve vlnách, které jsou běžné v rámci normálního vývoje, se přestanou formovat některá klíčová nervová spojení,“ doplňuje MUDr. Linda C. Mayes, z lékařské fakulty Yaleovy univerzity.